Proč miluju/nesnáším cestování

Je to tady, jen se začalo venku zelenat a oteplovat, už všichni začínají myslet na letní dovolenou. U nás v práci už se každopádně zjišťuje, kdo kdy bude pryč kvůli zástupu. Hned se lidé začínají trumfovat, kdo kam jede, přitom čím dál kdo pojede, tím lépe. Čím neobvyklejší nebo exotičtější destinace, tím větší šance na „výhru“. Při těchto diskuzích se snažím být co nejvíce neviditelná, protože se bojím že přijde řada na mě a pak...přijdou soucitné pohledy, protože nejen že nepřispěji do pomyslné soutěže ničím zajímavým, ale navíc jsem jasný proherce. Nebo, jak se to vezme...

Má se to totiž tak. Už od mládí nemám ráda zahraniční dovolené. Ten stres s balením, cestováním (obzvláště letadlem), věčné čekání a jízda přes celnici, kde si připadáte jako by jste pašovali drogy. Navíc mi pár dní trvá než si zvyknu na nové prostředí a proto prvních pár dní nespím. Sotva si tedy začnu zvykat, už se balí a jede domů. A ty peníze! Jsem od přírody hospodárný typ člověka a dát třeba x tisíc za letenku je pro mě jako se dívat na horor plný krve.

Zároveň ale miluji cestování jako takové. Proto se vždy těším na jízdu vlakem z Prahy na Moravu za rodinou (kde mimochodem budu trávit i tyto prázdniny). Líbí se mi sedět u okýnka, pozorovat krajinu a nechat myšlenky jen tak plynout. Co mám dcerku, je cestování více o tom, jak ji během cesty zabavit, ale vždy jsme to zvládly velice dobře i bez vymožeností typu tablet, chytrý telefon nebo notebook. Zrovna dnes jsem si užila i obyčejnou cestu do Letňan s dcerkou za doktorkou. Nejezdíme tam často, neznám to tam a proto jsem si připadala jako na dobrodružné výpravě. Každý panelák a obchůdek pro mě byla místa hodná prozkoumání.

Už se také těším na léto, a ne kvůli prchavým okamžikům v zahraničí. Těším se na každý den se sluníčkem, na duhu, na letní bouřky, spálená ramena, víkendové výlety a samozřejmě - to krásné cestování.

Na co se těšíte v létě?

Vaše Jeřabina