Minimalismus

V poslední době narážím na zmínky o minimalismu – v umění, bydlení, v životě. Je to snad náhoda nebo se mi osud snaží něco naznačit (na náhody nevěřím, mimochodem)? Každopádně dnes to vyústilo přečtením článku o minimalismu nějakého japonce na stránkách novinky. cz. Tak jsem zapátrala na webu a vyšlo mi neuvěřitelné množství odkazů na toto téma.

Minimalismus se řídí myšlenkou, že se člověk začne soustředit na důležité věci, když se svého okolí nechá zmizet „zaplňovače místa“, jinak řečeno předměty ne přímo denní potřeby (lidově harampádí). Ne že bych doma neuklízela, to ne, ale každé jaro dělám pořádný vítr ve skříních za účelem vyhazování starých krámů. Nejlépe mi s tím pomohlo několik stěhování, to člověk vyhodí i oblíbenou oprýskanou židli nebo psaníčka od první lásky. Myšlenka minimalismu však můj jarní úklid předčí. Doporučeno je vytřídit co nejvíce nepotřebných věci, na kterých lpíme citově a které pro nás mají nějaký pomíjivý význam. S touto myšlenkou souhlasím, proč mít 3 oblíbené hrníčky, které zabírají místo, když stačí jeden? Neříkám, že se musí hned vše vyhodit, ale třeba tyto věci uklidit do krabice a zasunout hluboko do sklepa se mi zdá jako dobré řešení.

Zajímavější je minimalismus z hlediska duševního zdraví. Ono zbavit se věcí ve svém okolí, na které jsme zvyklí a dávají nám jistý pocit pohody je jako zbavit se závislosti na cukru. Už jste to někdy zkoušeli? Říkáte si, ale když na tom není nic tak hrozného, ale když to zkusíte, už druhý den by jste vběhli do nejbližstí cukrárny nebo si koupili v supermarketu tu lákavou koblihu s růžovou polevou... Vyhození nepotřebných věcí je tedy myšlenkovou očistou, budováním pevné vůle a rozhodnosti a zároveň vytvářením respektu sama k sobě. Už to, že dokážete žít bez některých věcí je obdivuhodné.Ono ale mít méně věcí není jen to jediné. Jde i o to nenakupovat věci, které opravdu nepotřebujeme a tak nezaplácnout díru po vyhozených věcech dalšími, novými. Člověk tak nekouká po obchodem a eshopech, kde by co koupil. Naopak, ušetřený čas věnuje sobě, rodině a přátelům. To určitě pomáhá lepším vztahům a citovému uspokojení.

Vrátím se neště k tomu "harampádí".  Předměty kolem nás na nás působí ve více směrech, než jsme si ochotni přiznat. V pubertě jsem například doopravdy dospěla až v okamžiku, kdy jsem všechny své plyšové hračky z dětství dala do pytle a vyhodila do kontejneru. Mělo to punc jistého rituálu, loučení s dětsvím (vím, můžete namítnout, že jsem hračky měla dát na charitu, ale to by prostě nebylo ono, neptejte se mě proč).Obdivuji proto  příznivce minimalismu, co mají jen 100 věcí. Myšleno včetně nádobí a oblečení. Já osobně bych si nedokázala představit mít jen tolik věcí. Ale za zkoušku to stojí...proto jsem se rozhodla dnešní den zasvětit naprosté čistce ve skříních a kuchyni, tak mi držte palce. Nebudu ale své věci počítat, to ne, ale pokud vytřídím oblečení, které bych si na sebe stejně asi nikdy nevzala, bude se mi dnes lépe spát:-D

Co vy, rádi sbíráte věci nebo jste spíš vyhazovači?

Vaše Jeřabina